MANIFEST

Rozhodl jsem se, že poplavu (opět) proti proudu, protože mám pocit, že je to právě teď nejvíc potřeba. Jsem narozený v roce 91 a tak si ještě pamatuju walkmany, přetáčení kazet tužkou, cédéčka, sobotní ESO a středeční Medúzu. Mám doma spoustu originálně koupených kompaktních disků a teď i malou sbírku vinylů. Zároveň mám ale v kapse placku, ve které mám neomezený a (naoko) bezplatný přístup k jakékoliv písničce na světě ve všech jejích dochovaných verzích. A můžu poslouchat na cokoliv si vzpomenu kdekoliv a kdykoliv, jak dlouho chci. Ale co když… nechci?

Je to úplně stejné jako se sociálními sítěmi. Měly nás propojit a sblížit, ale ve skutečnosti způsobují spíše pravý opak. Navíc jak se zdá, pokud chcete mít naději na úspěch v čemkoliv, bez profilů na sítích a nahánění „sledujících“ se neobejdete. A v tomhle vysoce toxickém a pro lidi prokazatelně škodlivém prostředí má být šířena námi milovaná hudba… Jediným cílem naprosté většiny moderních digitálních platforem je totiž, logicky, zisk majitelů. Algorytmus se naučí, co vás baví a jeho cílem je udržet vás na místě co nejdelší dobu, abyste viděli co největší množství reklam, případně to nevydrželi a předplatili si členství bez nich. A je velmi lákavé a návykové tonout v moři nekonečného zábavného obsahu, který se časem proměňuje v jakousi digitální mlhu dní. To podle mě nemůže být ta správná cesta pro jakékoliv umění.

V případě, že jste muzikanti a dáte svou hudbu na Spotify, dle posledních smluvních podmínek souhlasíte, že bude použita jako „krmivo“ pro software využívající umělou inteligenci pro tvorbu hudby. Ten je schopný nadlidskou rychlostí zanalyzovat všechny hudební postupy všech skladeb a vytvářet na základě toho hity za tři minuty a s náklady o hodnotě jednoho banánu a lahve pitné vody, protože k tomu už nepotřebuje žádné skutečné hudebníky. Ti mezitím dostávají zanedbatelné drobné a veškerý zisk si sebere majitel platformy, který jej investuje do výroby autonomních zbraňových systému využívajících jak jinak než… umělou inteligenci – dokonalá synergie. Spousta lidí, kteří poslouchají touto cestou, nemá nejmenší tušení, co se děje v zákulisí. A ten, kdo si nechává „poradit“ nějakým pohodlným playlistem, dost pravděpodobně už slyšel skladby z dílny virtuálních AI kapel. To vše je pro mě, a doufám že v brzké době i pro co nejvíc hudebníků a jejich fanoušků, nepřijatelné.

Ale co si teď počít s mým novým albem, kterému jsem věnoval tolik péče, lásky, energie, zábavy, času a peněz? Standardně bych si měl založit fejs, instáč, spotyfáj a dát všechno zadarmo na jůtjůb. Možná bych pak měl šanci, že si mě někdo všimne a že mě někdo pozve někam zahrát. Tím vším bych ale pohřbil své pevné hodnoty a podpořil zmíněné korporace a jejich zvrácené praktiky, které ubližují umění, ubližují nám samotným a co je nejhorší, nejvíc ubližují našim dětem. A proto to jednoduše NEUDĚLÁM.

Protože mně samozřejmě nejde o úspěch, slávu nebo koncertování. Tohle album jsem natočil, protože zbožňuju hudbu, protože mi ty písně mluví z hloubi duše a budu vždycky trochu šťastnější kdykoliv si je zahraju nebo pustím, i kdybych měl být jediný na světě, kdo je uslyší. A teď je zkouším sdílet s vámi všemi v naději, že vás třeba taky obohatí a v naději, že se tenhle můj manifest rozšíří spolu s nimi.

Protože pevně věřím, že způsob, který si pamatuju z dětství byl v něčem lepší. Že jsme si museli naši oblíbenou hudbu koupit a o to víc jsme si ji pak vychutnali a vážili jsme si jí. Že jsme ji museli poslouchat na speciálním zařízení, někdy i na jednom konkrétním místě. Že každý koncert nebyl hned natočený na webu a když jsme ho prošvihli, byl prostě navždycky pryč. Že to zkrátka všechno nebylo tak neomezené a samozřejmé. Mám pocit, že takovým způsobem jsme hudbu nejen slyšeli, ale také opravdu poslouchali. Ne, tohle není povzdech nad starými dobrými časy… To, jakým způsobem žijeme, nezávisí na době, závisí to na rozhodnutích, které můžeme udělat.

A pro to všechno na tyhle novodobé pravidla hry nepřistoupím. Přestože to může znamenat, že tento projekt skončí hned na startu, jsem si jistý, že v tomto případě nelze účel světit prostředky. A já budu s radostí pít vodu, kterou kážu.

Mohlo by se zdát, že strachovat se o umění je ten poslední problém na světě, který by nás v současnosti měl trápit… Samotného mě často napadají podobné myšlenky, ale nezapomínejme, že to, jakým způsobem se zacházelo s uměním vždy reflektovalo aktuální stav společnosti a předvídalo její následný vzestup nebo úpadek. Věřím tak, že i tato malá kapka v moři může získat podporu pro vyvolání velké bouře. Pokud si místo Spotify začnete kupovat a pouštět alba, nebo třeba aspoň přejdete na Tidal nebo jinou férovější platformu, koupíte si něčí album na Bandcampu nebo si seženete a pustíte něčí vinyl, začnete víc chodit na koncerty, začnete být víc offline a omezovat pobyt na sítích… Může to vypadat jako malá nepodstatná změna, ale právě takové malé změny, které udělá každý z nás, mohou nakonec udělat svět lepším místem.

A tak budu doufat, že se zkusíte do jakékoliv míry přidat k této malé/velké revoluci a pokud vás napadne někdo, koho by mohly moje názory a/nebo moje hudba oslovit, budu rád, když je pošlete dál. 

S úctou a díky váš Jakub Podešva / Old Boy